Moje sestra zastává tzv. volnou výchovu. Je to k zbláznění.
.jpg)
Moje setra má skoro tříletého chlapečka, já dvouletou holčičku. Bydlíme kousek od sebe, obě jsme na mateřské, takže spolu trávíme hodně času. Navštěvujeme se, chodíme s dětmi ve apod. Mně to však začíná nějak zmáhat, protože máme obě dvě úplně odlišné výchovné metody. Já si myslím, že sestra své dítě rozmazluje, ona mi zase říká, že jsem Herodeska. Teď jsme se navíc dost pohádalay.
Jde o to, že ona si už v těhotenství přečetla nějakou příručku a podle ní se otrocky řídí. Její výchova je založena na tom, že svému synovi zásadně nic nenutí, nic nepřikazuje, netrvá na splnění povinností. Výsledkem je, že cokoli, co společně podnikáme, je spojené s šílenými nerváky. Pro mne, nikoli pro ni.
Jsme třeba domluvené, že půjdeme odpoledne s dětmi do ZOO a že se pro ně cestou zastavíme. Když vyrážíme z domova, vždycky jí zavolám, že už jdeme. Skoro pokaždé, když k nim dorazíme, nejsou připraveni. Z důvodu, že malý se nechce oblékat a ona ho přece nebude nutit. Je schopná do něj klidně dvě hodiny hustit, že v ZOO uvidí zvířátka, všechny mu je vyjmenuje a oklikou a nenápadně se ho snaží nasměrovat, aby se začal oblékat. Když je chlapec dobře naložený, tak ji za chvíli vezme na milost a obleče se, když se mu ale nechce, tak s ním nic nehne. Já vždycky chvíli čekám a když vidím, že to nikam nevede, jdu s malou sama. Sestra je na mně pak naštvaná, prý jsme byly domluvené, že půjdeme spolu a já to takhle porušuju.
Když jí vysvětlím, že na její styl výchovy nemám nervy, že si myslím, že dítě by prostě mělo poslechnout a dodržovat nějaká pravidla, důrazně proti mně ohradí. Já prý ze své dcery vychovávám nesamostatnou bytost, která nebude schopná nést za své jednání odpovědnost.
Teď o víkendu jsme se se sestrou už docela dost pohádaly. Jejího manžela chytil v sobotu odpoledne zub a bylo mu špatně, vezla ho na pohotovost a volala mi, jestli bych nepřišla k nim pohlídat malého. On prý nechce jet s nimi. Řekla jsem jí, ať ho tedy cestou přiveze k nám, že ho pohlídám u nás, měla jsem zrovna „uklízecí mánii“ a manžel byl s dcerou venku, nechtělo se mi se vším seknout a jet hlídat synovce.
Sestra se na mě hrozně urazila, že nejsem schopná jí pomoci ve chvíli, kdy potřebuje s manželem k doktorovi. Odvětila jsem jí, že ať to laskavě nehází na mě, že jí klidně kluka pohlídám, ale u nás. Nakonec to dopadlo tak, že zavolala naší mámě, která bydlí přes celé město a ta se nahonem sebrala a jela malého pohlídat.
Jsem z toho docela rozhozená. Nemyslím, že bych udělala něco špatného. Nelíbí se mi, že si sestra představuje, že budeme všichni skákat podle momentálních rozmarů jejího syna. Jestli jí to tak vyhovuje, prosím, ale já dceru vedu jinak. Docela mě zarazilo, že i moje máma na mě byla naštvaná, taky se jí to nehodilo okamžitě na zavolání jet přes celé město a řekla mi, že když to ní mám kousek, tak by mě snad neubylo.
Pořád na to myslím a přemýšlím, jestli jsem se opravdu zachovala špatně.
16.10.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje sestra zastává tzv. volnou výchovu. Je to k zbláznění.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Mám dvě děti a jestli se mi stalo jednou nebo dvakrát, že jsem kvůli nim někam přišla pozdě.... prostě jsem si hned od začátku zvykla nechávat si časovou rezervu na to, že mi dítě už olbečené ve dveřích sdělí, že chce kakat, nebo se na nějakou dobu vzteky zasekne (jenže já je vždycky čapla a odtáhla, žádné přemlouvání).
Asi jsem taky puntíčkář a Herodes 
Jsem Herodes. Situace: návštěva-dítě je protivné a vzteká se - matka navrhne že je zaveze k prarodičům, kteří bydlí kousek, 3leté dítě řekne že nechce, tak se nejede a kazí dalším x lidem návštěvu, že přes řev a kňourání se nedá povídat. Co na to říct. Od určité doby některé kamarádky nejsou kamarádky, ale známé a snažím se s nimi setkávat u nich doma a když se fracek usmyslí, že bude středem pozornosti a maminka se s tetou (já) bavit nesmí, vymluvím se a odcházím. Jsou ale i matky, které své dítě zvládnou a to si u nás hraje s půjčenými hračkami, které mám pro ně připravené, a je klid.
.JPG)
četla jsem článek a 3 první příspěvky po tím .......
HOLKY !!!! NECHCETE SI TO VYŘÍKAT NĚKDE U KAFE, V KLIDU, SPOLU A NETAHAT DO TAKHLE NA VEŘEJNOST ...... NIC NESTOJÍ ZA TO ROZHÁDAT SE SE SESTROU, VŮBEC KDYŽ SPOLU MÁTE TAK BLÍZKO A VŮBEC KVŮLI TAKOVÉ HOVADINĚ 
DRŽÍM VÁM PALCE, AŤ TO VŠE DOPADNE PODLE VAŠICH PŘEDSTAV ....
Taky mám sestru, obě máme 2 stejně staré chlapečky ..... a teprve teď si s ní rozumím jako s nejlepší kámoškou
Poslední úvaha na téma výchova - lidi, o kterých si myslíme, že vychovávají dítě "moderně a volně" ho většinou nevychovávají vůbec.
Jen tak k úvaze "nejlíp vychované" děti co sem kdy viděla má kamoška, která právěže praktikuje přesně to, co by většina z vás tady asi nazvala volná výchova. je skutečnosti to není volná výchova, ale je to založeno na Respektovat a být respektován. takhle dobře spolupracující děti jsem ještě nikdy neviděla. a to se bavíme o 8letech 5letech a 2,5letech. nejhorší spratek z okolí je právě chlapeček, na kterýho je maminka jak se říká "přísná" pořád mu něco přikazuje, pak mu vůbec nedá prostor aby to udělal, pak mu nařeže.....
sallie: napado mě něco velice velice podobného.
.gif)
sevenofnine: 
zbytečně se Eliška sekla,myslím si,že si vybrala úplně blbou situaci
...
loupák: já myslím, že si vzájemně lezou na nervy a tak první popud na stav nouze není letím k Tobě, ale byť podvědomé, teď jí to dám sežrat za všechno co mi udělala, za to jak na mě hází podle mě svoji neschopnost atd. a pak z toho vzejde dej kluka ke mě, je čas se spolu "zliskat do bezvědomí" a upustit páru :-). Ony obě časem pochopí, že každé dítě je jiné a co platí na jedno neplatí na druhé a univerzální správná výchova neexistuje :-).
caira: A co se týče hlídání... já radši jdu hlídat dítě jinam, ať si dělá bordel u sebe.
100% souhlas 
Taky jsme byly se segrou spolu na MD,neteř je o 5 měsíců starší než náš synek,ke konci rodičáku už jsme měly se segrou občas krizovky,já jsem taky spíš ten Herodes tak jsme se někdy kvůli tomu rafly,ale nějak jsme to nehrotilyje to každýho věc jak si vychovává svoje dítě,může se mi to nelíbit,můžu s tím nesouhlasit,ale to je asi tak všechno co s tím nadělám
...mám segru ráda a neteř zbožňuju a určitě kdyby mi zavolala,že potřebuje na rychlo pohlídat a věděla bych,že je to akutní,praštím se vším a letim k ní,protože to samí by udělala ona pro mě
...a jestli si se zachovala špatně? nooo myslím si,že ti to vrtá hlavou a pokud by sis byla jistá,že si udělala správně,nepíšeš sem....moje rada zní: užívejte si společnou mateřskou a neřešte kraviny,jednou na to budete rádi vzpomínat
...hodně štěstí
K výchově se vyjadřovat nemůžu, sama děti zatím nemám, takže by to bylo nefér. Myslím, že všude by měla být zlatá střední cesta.
Ale též nesnáším nedochvilnost. U kamarádek s dětmi se to dá VÝJIMEČNĚ ještě omluvit, ale pak mám taky kamarádky bezdětné (jejichž jediná starost je starat se sama o sebe) a to mě vytáčí, když máme v sedm sraz a ona mi sedm pět volá, že už sice vychází z domu, ale ještě se musí zastavit tam a tam... 
.jpeg)
Nemám ráda nedochvilnost, takže pokud se s někým na něčem domluvím, očekávám, že to tak bude a omlouvá jen pádný důvod. Takže tvoje sestra se na tebe nemůže zlobit, že jsi šla do ZOO sama. Ale v situaci, kdy potřebovala narychlo pohlídat dítě a tys byla sama doma, tak to bych já praštila hadrem a letěla k nim. Pak bych možná vzala malého k nám, ale ta první reakce by rozhodně nebyla - tak ho přivez sem,jinak nehlídám
Jagea - 6,35
Každý extrém je špatný a myslet si, že jen ta moje výchova je správná, taky není dobré. Každý jsme v podstatě rodič amatér, zvláště u prvního dítěte a v podstatě se až s dítětem učíme být rodiči, je s podivem že to většina dětí i rodičů přežije
K vychove tak z principu nemam moc rada kritiku cizi vychovy...
Hranice byt musi to by nam 3lete deti za chvili diktovaly co mame delat...Na druhou stranu zase musime vest deti k tomu, aby mely svuj vlastni nazor...Osobnost, nebyly jednou jako ovce nebo vsechno za ne museli resit rodice...Co vidim z okoli tak se mi libi deti co maji prisnejsi, striktnejsi vychovu...
S tou sestrou a pomoci prece kazdy clovek ma nejaky svuj rozvrh, program, casovy plan - ten cas opravdu neni nafukovaci, chtela jsi pomoci dala jsi variantu (hlidat u Tebe) to je podle me kompromis - dobra vule...Sestra si nemuze myslet, ze hned vsechno bude podle ni, jak ji to presne vyhovuje...To potom kdykoliv neco odmitnes bude zle...
.gif)
Nesnáším nedochvilnost, takže u mně by sestra Elišky pohřela. U malých dětí bych byla ochotná tolerovat 5-10 minut. Pak pomalu odcházím - buď nás dohoní nebo ne.
Pokud sestra vychovává dítě tak, aby neslo odpovědnost za své činy.. pak holt nejde do ZOO, když se neumí včas obléci.
Fakt bych chtěla vidět ty odchody do školky a následně opožděné denní příchody do práce .
A co se týče hlídání... já radši jdu hlídat dítě jinam, ať si dělá bordel u sebe.
Ale chápu pravidlo: Ty chceš hlídat, ano- já jsem ochotná hlídat, ale bude to tam, kde řeknu. V těchto situacích se nesmloouvá
sallie: i to může být pravda, ale pokud se s někým domluvím na určitém čase a obě jsme s dětmi tak je velmi nepřijemné čekat, já to se svým zvládnu a ona je v klidu, paráda a co moje dítě? Takže jsem ochotná čekat tak dlouho dokud vydrží moje malá pak prostě řeknu nezlob se, ale my už nevydržíme (malá se kroutí, mě tečou nervy) a prostě odcházím, na tom není nic nepochopitelného. Máš pravdu v tom, že mezi 2letým a 3letým dítětem co se týká sebeobsluhy je obrovský rozdíl, holčička "žmoulá" kukuřičnou křupku, ale s polévkou si dá pomoci, to samozřejmně 3leťák si nedá pomoct ani náhodou, kouzelné období "Já sám" a pak hysterák, že to nejde :-). Obě holky by měly zvolnit, užívat si dětí a myslet na to, že za chvilku půjdou děcka do školky a bylo by hloupé ohrozit rodinou pohodu v podstatě kvůli blbinám. Mám pocit, že se navzájem začínají mít dost, prostě ponorka, co se víc stýkat s dalšími lidmi?
Větu začínající na "By Tě neubylo, kdyby jsi udělala to a to" nesnáším a vraždila bych za ni.
Já mám v hlavě obraz Jiříčka z písku, kde vytrvale kopal do své matky a tak jen pozitivně opakovala, Jiříčku buď tak hodný a nekopej mě ... tak dlouho a asertivně až to Jiřího přestalo bavit a šel terorizovat děti na písek. Nebo stojím před přechodem za mnou fronta dalších aut, troubí a předemnou na přechodě "seklá" holčička, kterou maminka přesvědčovala, že na silnici se nestojí ... bych těmto matkám s chutí pozitivně a asertivně flákla ... :-).
